O přeštickém praseti
Vznik a současný stav populace přeštických prasat
Přeštické černostrakaté prase bylo v roce 1992 zařazeno mezi genetické zdroje. Důvodem k tomuto kroku byl nejen nízký početní stav populace, ale také určité vlastnosti tohoto plemene. Mezi tyto významné vlastnosti patří odolnost určitým patogenům, nenáročnost na podmínky prostředí a vynikající mateřské vlastnosti. Podle Dohody o biologické rozmanitosti z roku 1992 je genetický zdroj definován jako živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo potenciální hodnotou pro lidstvo. Původní plemena mají mnoho „primitivních“ vlastností – přizpůsobivost prostředí, odolnost klimatickým stresům, místním parazitům a patogenům, lepší využití místních krmivových zdrojů. Moderní plemena, vyšlechtěná pro intenzivní průmyslovou produkci živočišných produktů, dosahují vysoké užitkovosti za cenu ztráty těchto primitivních vlastností. Původní plemena jsou tedy zdrojem genů využitelných pro zlepšení zdraví a dalších vlastností moderních plemen a představují tak cenné a strategicky důležité vlastnictví pro každou zemi. Díky Národnímu programu ochrany genetických zdrojů hospodářských zvířat probíhají práce na udržení populace přeštického prasete a získávání a konzervace genetického materiálu.
Vznik přeštického černostrakatého plemene
Před rokem 1850 se na Plzeňsku chovalo prase staročeský štětináč (český hřebenáč). Toto nenáročné a plodné prase však nestačilo zvyšujícím se požadavkům na produkci masa, proto se po roce 1850 začala dovážet nová plemena z Anglie (Yorkshire, Suffolk, Cornwall, Sussex) a Německa. Křížením původního a dovezených plemen vznikly dvě skupiny prasat - přeštické a kralovické. Po 1. světové válce byl v roce 1924 schválen nový plemenářský zákon a prováděcí nařízení k tomuto zákonu v roce 1926. Podle něho bylo od roku 1928 do chovů zaváděno pouze bílé ušlechtilé plemeno a chov přeštických a kralovických prasat byl potlačován. Černostrakatí kanci byli povoleni používat do roku 1936. Během 2. světové války probíhal zostřený zákaz plemenitby černostrakatých prasat, chov byl udržován tajně, čímž docházelo k nekontrolované příbuzenské plemenitbě projevující se některými vadami exteriéru. Od roku 1952 probíhala záchrana přeštických prasat, kdy bylo vybráno přes 200 prasnic a 6 kanců a dovezená plemena (např. Cornwall, Berkshire, Essex, Saddleback), regenerace byla ukončena v roce 1964 a přeštické prase bylo uznáno jako samostatné plemeno. Po roce 1964 probíhalo zušlechťování plemenem pietrain a německým sedlovitým prasetem. V roce 1992 bylo plemeno zařazeno mezi genetické zdroje. Od roku 1996 je plemeno chováno in sittu v uzavřené populaci. Mezi vysoce ceněné vlastnosti plemene patří nenáročnost, odolnost stresu, přizpůsobivost podmínkám prostředí a dobré mateřské vlastnosti, díky nimž je přeštické prase vhodné i do ekologických chovů. K nevýhodám plemene patří méně příznivé ukazatele jatečné hodnoty.
Chov přeštického prasete v roce 2011
V roce 2011 bylo v chovech zapojených do Národního programu v testu vlastní užitkovosti dosaženo následujících výsledků: přírůstek u prasniček byl na úrovni 542 g, 61 % libového masa a 0,83 cm hřbetního tuku, u kanečků byl zjištěn přírůstek 559 g, 60,3 % libového masa a 1,0 cm tuku. Celkem bylo odchováno 134 prasniček a 25 kanečků.
V roce 2011 působilo v chovech 38 kanců deseti linií. Podíl inseminace v roce 2011 činil 37,5 % a podíl prasnic v přirozené plemenitbě byl 62,5 %. V minulých letech byl v populaci PC sledován trend snižování podílu čistokrevných vrhů, v loňském roce došlo k jeho zvýšení na 59 %. Zabřezávání prasnic bylo na úrovni 87,1 % v přirozené plemenitbě a 72,7 % v inseminaci.
V současné době přeštické plemeno prasat nemůže konkurovat moderním plemenům a jejich hybridům využívaným ve velkochovech. Pro přeštické prase je potřeba najít odpovídající využití, zejména v malochovech a ekologických chovech. Kvalitní maso přeštických prasat je možné využít pro speciální masné výrobky. Z historických pramenů lze zjistit, že maso přeštických prasat se používalo pro výrobu šunek i pro výsek. Při hmotnosti 60-70 kg bylo křehké, šťavnaté a jemně prorostlé tukem. Při delším výkrmu prasata rychle ukládala tuk, proto při porážce ve vyšší hmotnosti představovala typická sádelná prasata. Z přeštického prasete se před 2. světovou válkou vyráběla „pražská šunka“, která byla exportována do mnoha evropských i zámořských států. V současné době již opět existují výrobci, kteří se zaměřují na produkci kvalitních masných výrobků z masa přeštického prasete.
